Ztraceni v Rakousku

 

Rakouské dobrodružství: Jak jsme se ztratili a našli štěstí na venkově

Když jsme se s Petrem loni v létě rozhodli vyrazit na dobrodružnou cestu obytným vozem po Rakousku, těšili jsme se hlavně na nádherné alpské scenérie a malebná horská městečka. Netušili jsme ale, že naše nejvíc vzpomínané zážitky budou z míst, která jsme původně ani neměli v plánu navštívit.

Vyráželi jsme z Českých Budějovic plní nadšení a zvědavosti, co nás čeká. První dny jsme projížděli krásným Salcburským krajem a kochali se výhledy na mohutné vrcholky Alp. Utábořili jsme se u křišťálově čistého Hallstättského jezera a obdivovali jsme jeden z nejkrásnějších koutů Evropy – městečko Hallstatt takřka viset ze skal nad průzračnou vodní hladinou.

Po pár dnech jsme se vydali směrem na západ k Innsbrucku a Ötztalským Alpám. Krajina byla čím dál půvabněji divoká. Jednoho dne jsme se však rozhodli, že trochu zjednodušíme naši trasu a pojedeme místo po dálnici po některé z vedlejších silnic. Petr navrhl „skvělou zkratku“ podle blogu jednoho cestovatelského nadšence. Souhlasil jsem, protože odklon to nevypadal nijak dramatický.

Jenže za pár desítek kilometrů nám najednou navigace přestala fungovat a my jsme se ocitli na úzké polňačce, která se stále více ztrácela v kopcích. Naše jízda skončila na dvorku jedné malé farmy blízko obce Bruck an der Großglocknerstraße. Vyděšení hospodáři nejdřív nevěřili svým očím, když k nim dojel naprosto ztracený obytňák.

Po chvíli přemlouvání se naštěstí rozhodli této zbědované dvojici poutníků pomoci najít zase správnou cestu. Rodina Weberových, jak se hospodáři jmenovali, nám nejprve nabídla občerstvení a nocleh na jejich dvorku. Při skleničce vynikajícího domácího moštu a talíři špekáčků z jejich řeznictví jsme vyslechli jejich příběhy o životě ve zdejší odloučené vísce. Zjistili jsme, že tu mají několik menších políček a chovají i pár krav a ovcí.

Ráno jsme si uprostřed krásných luk pochutnali na vynikajících sýrech a jogurtech z jejich mléčných výrobků. Při loučení jsme Weberovým slíbili, že jejich malý rodinný penzion a produkci doporučíme i svým přátelům. Tu noc na farmářském dvoře jsme rozhodně nepředpokládali, když jsme nakládali věci do obytňáku, ale nakonec se stala jednou z našich nejmilejších vzpomínek na celé dobrodružství!

Od té chvíle jsme už jeli velmi obezřetně a úzkostlivě sledovali navigaci. I přesto se nám ještě párkrát podařilo zabloudit, ale díky úžasné pohostinnosti a nápomoci místních lidí jsme nakonec vždy došli k cíli. Cestování není jen o navštívených památkách, ale především o setkáních s lidmi a jejich příběhy. A tuto pravdu jsme na vlastní kůži poznali při našem malém rakouském dobrodružství.